V překrásné přírodě, překrásnou přírodou skutečně "parádní" výlety nejen za poznáním.
V okolí nepřeberné množství značených turistických cest a cílů - Vítkův Hrádek, Medvědí hora, Čertovo kopyto, poustevna, rozhledny,....
Naplánujte si výlet dle mapy - "klik".
TIP: Zde doporučujeme dvě "fakt parádní" turistické trasy.
Naučnou stezkou Svatý Tomáš
ke zřícenině
nejvýše položeného hradu v Čechách
cca 17 km.
Uhliště (cestu je možné zkrátit dopravou autem na toto parkoviště)
Začátek Naučné stezky Svatý Tomáš (parkoviště a přístřešek): naucna-stezka-svaty-tomas
Osada Svatý Tomáš
Svatý Tomáš (St.Thomas) (995 m) je horská vesnice, patřící do obce Přední Výtoň, přístupná po dlouhých úzkých horských silničkách. Žije v ní asi 20 obyvatel. Nedaleko (300 m) od osady je hrad Vítkův kámen
Dříve byla i tato oblast běžně obydlena, vedlo tudy několik cest spojující jižní Čechy s hornorakouskou oblastí Mühlviertel. V roce 1930 ve Svatém Tomáši žilo 193 obyvatel. Stával zde lovecký zámeček, škola z roku 1904 a několik dalších velkých kamenných domů.. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo Svatého Tomáše vystěhováno a opuštěné domy zbořeny. V roce 1950 se zde usadila vojenská jednotka, byla postavena kasárna a domky pro důstojníky. Šťastnou náhodou se zachoval půvabný poutní kostel Božího těla z roku 1347, který armáda používala jako skladiště. Po roce 1990 se dočkal opravy a od roku 1997 se jednou za měsíc (poslední neděle v měsíci) v něm konají bohoslužby. Jedná se o třetí nejvýše položený kostel na českém území.
Vítkův Kámen a Vítkův Hrádek
Hora Vítkův Kámen (1035 m.n.m.)je výrazný suk nad Lipnem. Na jeho vrcholu stojí zřícenina hradu z 13. století, který je nejvýše položeným hradem v Česku. Hora je zalesněna a s četnými sutěmi a skalkami. Ve zřícenině hradu byla vojenská pozorovatelna.
Hrad Vítkův hrádek (Wittighausen), často označovaný podle vrchu též Vítkův kámen (Wittigstein) byl založen Vítkovci na počátku 14. století ve vysoké poloze 1035 m n. m. jako jeden z nejvýše položených hradů v Čechách.
Po 2. světové válce sloužil jako vojenská pozorovatelna v nepřístupném pohraničním území. Zřícenina v havarijním stavu byla předána roku 1990 obci Přední Výtoň a po statickém zajištění roku 2005 zpřístupněna veřejnosti.
Z hranolové věže se vám naskytne daleký výhled do vltavského údolí a českého vnitrozemí. Na hradě můžete také navštívit mnoho kulturních akcí, které pořádá občanské sdružení Vítkův Hrádek.
17 km dlouhá tůra s nádhernými výhledy,
zajímavosti přírody a techniky.
Rašeliniště Kaplička – U Překopané hráze
Rašelinná kleč pokrývá zhruba 11 ha rezervace. Jde o porost křížence borovice kleče a borovice blatky, který dosahuje výšky max. 3 metrů. Výška kříženců se na okraji rezervace zvyšuje (zřejmě z důvodu vyššího podílu genotypu blatky).
Na 29 ha chráněného území můžeme pozorovat luční rašelinná bezlesí. Jde o porosty rašeliných luk s různým stupněm odvodnění. Ve vlhčích lokalitách dominuje starček potoční, ostřice sítinovitá, metlice trsnatá. V suších pak ostřice třeslicovitá, medyněk měkký a konopice polní.
U překopané hráze se říká rybníčku, protože jeho hráz byla dlouho protržena. Rekonstruována byla před povodní 2002. Ta ji opět částečně narušila. Rybníček v dobách minulých, kdy oblast byla poměrně hustě osídlena, sloužil k chovu ryb.
Na území stála až do roku 1959 vesnice Kapličky. Z důvodu osídlení se na území rezervace objevují typy, které by zde samovolně nerostly. Jedná se zejména o ovocné stromy apod.
Medvědí hora
Medvědí hora dostala název díky výskytu medvědů na tomto území. Zákaz lovu střelbou byl vydán roku 1737, z důvodu zachování kožešiny. Lovit huňáče se smělo pouze do želez a to ještě v periodě několika let. V roce 1836 zde byl uloven poslední medvěd loučovickým rybářem Johannem Gargo.
Čertovo kopyto (kopyto či hrad)
Skála je všeobecně známá jako Čertovo kopyto, ale pokud se bavíte s místními obyvateli, je vcelku pravděpodobné, že Vás opraví a místo nazvou Cikánským hradem. Tento název se zřejmě opírá o pobyt Godoše v nedaleké poustevně. Ten se vého času pohyboval v komunitě loupeživé bandy Cikánů na Uhlířském vrchu. Kopyto pak plyne ze tvaru vrchního kamene. Čertovo je pak přívlastkem, který tvoří čertův trojúhelník zdejšího kraje - Čertovo kypoto, Čertova stěna, Čertovy proudy.
Vedle samotného kopyta jsou v těsném okolí další skalní útvary. Na jednom z nich je vytesán nápis Tecelin felsen Gruppe, takže místo může nést již třetí název, tentokráte po vyšebrodském opatu Tecelínu Jakschovi.
Godošova poustevna
Godoš bandita
Do osudové linky Godoše vstoupíme v polovině 17. století. Právě tehdy se nad strmým pravým břehem Vltavy, nad dnešní osadou Ločovice, usadila kočovná tlupa Cikánů z Uher. Evropa se vzpamatovávala z třicetileté války, ale na jihu Šumavy nemělo být stále bezpečno. Na hřebenu mezi Medvědí horou a Vyklestilkou žilo až na 60 lidí a postupem času se stala tato komunita velmi obávanou pro své okolí. Na konci 17. století se do této tlupy přidal i Godoš, syn uprchlíka z Porýní. Vyrůstal zde s Mandou, dcerou náčelníka Wolfa.
Banda terorizovala své okolí po dlouhé roky, až vrchnosti došla trpělivost a nechala povolat vojsko z vyšebrodské posádky. To začalo pátrat v okolí Uhlířského vrchu až jednoho dne mezi četnými skalními útvary loupeživou bandu objevilo. Bylo rozhodnuto zasáhnout silou. Útok však skončil masakrem. Většině loupeživých Cikánů se podařilo utéct, zasaženo však bylo mnoho žen a dětí. Do společného hrobu tak bylo pochováno 13 těl. Cikánský hrob a další osudy zbytku rozprchlé bandy si popíšeme v samostatném článku.
Godoš manžel, vdovec a poustevník
Godoš útok přežil nezraněn. Na čas nalezl úkryt nedaleko slavné Čertovy stěny. Manda přežila taktéž, ale byla těžce raněna - kulka zasáhla plíci. Schovala se v domku rybáře u kostelíka svatého Oldřicha. Byla částečně uzdravena a tak se mohla s Godošem v roce 1716 oženit. Svatba proběhla v kostelíku sv. Prokopa. Manželé se živili jako podomní prodávající drobných a krejčovských výrobků. Na Mandině zdraví se však zranění z Uhlířského vrchu podepsalo více, než se zprvu zdálo. V roce 1720 se jí velmi přitížilo a ač zimu strávili s manželem opět v rybářově domku, na jaře roku 1721 umírá.
Godoš svou milou pohřbil u zdi kostelíka sv. Oldřicha a vrátil se do německého Porýní. Čas od času se však na Šumavu vrátil, aby pečoval o hrob své ženy. S postupem času se rozhodl na Šumavu vrátit natrvalo. Zimu přestával opět na rybárně, stejně jako za mládí, v létě se pak stěhoval do staré poustevny, kterou v mládí objevil na severovýchodním svahu Medvědí hory.
Ještě dlouhá léta zde poustevničil, aby zde našel také konec své životní poutě. Nalezen byl před poustevnou s růžencem v ruce. Pochován byl vedle své ženy v Loučovicích...